Uvod     Zámek     Podzámecká zahrada     Květná zahrada     Biskupská mincovna     Prohlídkové trasy     Kontakty a informace

Historie
Zamek
Podzámecká zahrada
Květná zahrada
Biskupská mincovna
Město Kroměříž
   Mlýnská brána
   Maxův dvůr
   Vinné sklepy

Ostatní
Ze sbirkových fondů
Informace o serveru
Zajímavé odkazy





KROMĚŘÍŽ

je svým jménem nepochybně slovanského původu; označuje někoho, kdo byl proslulý i mimo místní krajinu a vlastní kmen.V období Velkomoravské říše v 9. století po Kr., zde existovalo slovanské hradiště, střežící důležitou křižovatku cest u brodu přes řeku Moravu. Tady se protínala stará solná stezka, vedoucí od rakouské Solné komorya směřující na severní Moravu s proslulou jantarovou cestou, která směřovala od Baltu až k Jaderskému moři. Tento komunikační uzel podržel svou důležitost i v době románské jako slovanské tržiště s dvorcem.Posléze dal biskup Bruno ze Schaumburka (1245-81) vysadit trhovou ves na opevněné město. Románský dvorec byl přestavěn na gotický hrad, který se stal střediskem lenní organizace, jež v něm měla svůj manský soud. Biskup Stanislav Thurzo (1497-1540) začal hrad upravovat na renesanční zámek. V roce 1509 zval biskup do Kroměříže krále Vladislava II., který zde uviděl krásnou zahradu, vhodnou pro prince Ludvíka. V zámecké obrazárně se dochovaly čtyři obrazy L. Cranacha st., z nichž dva jsou opatřeny biskupským znakem; byla to přímá objednávka.V roce 1588 obnovil císař Rudolf II. zdejším biskupům knížecí titul, v roce 1608 obnovil právo starodávného mincování moravského biskupství. Téměř na konci třicetileté války v roce 1643 dobyl Kroměříž švédský generál Torstenson. Město se zámkem bylo vypáleno, později ještě dvakrát zpustošeno a roku 1645 vyhubeno morem. Z 244 usedlostí zůstalo v Kroměříži 69 obydlených domůa i z těch byly některé pobořeny. Z takových pohromse nemohla Kroměříž dlouho vzpamatovat.Obrat do těchto neutěšených poměrů vnesla průbojná osoba nového biskupa, jímž se stal Karel II.z Liechtensteina-Castelcornu (1664-1695). Traduje se,že po nástupu na trůn vyšel nový biskup na terasu zámecké věže a když shlédl zničené město, zaplakal. Vzápětí si však vytvořil předsevzetí, že jeho rezidenční město musí mít vpravdě knížecí vzhled. Zřídil tedy v Kroměříži stavební úřad, který nedohlížel jenom na četné biskupovy stavební podniky, ale který nutil i měšťanstvo k obnově budov a zařízení. Zpustošený zámek neumožňoval ani nouzové bydlení; biskup sídlil v jednom z kapitulních domů.Již v následujícím roce po své intronizaci započalza městskými hradbami práce na velké zahradě italského typu, kterou nazval Libosad a které dnes Kroměřížané říkají Květná zahrada. Její výstavba trvala deset let a vyžádala si fantastický náklad 75.000 zlatých. Tyto práce biskupovi projektovali: císařský architekt, inženýr Filiberto Lucchesea po jeho smrti v roce 1666 Lucchesův kolega inženýr Giovanni Pietro Tencalla. Ti také řídili opravu a novou výstavbu zámku, ukončenou v roce 1688. Na stavbě zámku bylo využíváno robotních povinností pěších i s potahem a dokonce byla používána práce trestanců. Zločinci v té době nebyli na rozsáhlých biskupských panstvích odsuzováni k nucené práci na pevnostv Hukvaldech tak, jak bylo doposud zvykem, ale na stavbu rezidence v Kroměříži. Biskup Liechtenstein dal přebudovat Podzámeckou zahradu, opravit městské hradby, rekonstruovat vodovodní systém, vybudoval nové kašny, mincovnu, zřídil místo stálého lékaře, přivedl do města školský řád piaristů a dal pro něj vystavět kolej, gymnasium, zpěvácký seminář. V roce 1689 dal vybudovat mírovou zeď mezi obcía židovským ghettem, v němž zřídil židovskou radnici. Zámecká knihovna obdržela nadaci pro další nákupy kniha pro místo knihovníka.Byla ustavena zámecká hudební kapela, která v počtu 36 hudebníků byla největší v tehdejší Evropě. Biskupská garda se skládala ze 24 červeně oděných mušketýrů, čtyř jízdních trubačů a šesti pištců.V roce 1673 zakoupil biskup sbírku obrazů, které vlastnili bratři František a Bernard Imstenreadovi. Byli to synovci sběratele Everharda Jabacha, jehož sbírka se stala základem obrazové galerie pařížského Louvru. A tak se nečekaně v biskupském majetku ocitla díla světových mistrů, jimiž byla obohacena zámecká obrazárna.Zámek vybudovaný a vybavený biskupem Liechtensteinem se stal korunou města, které za jeho vlády získalo opravdu knížecí vzhled.Když v roce 1752 zachvátil město zhoubný požár, podlehl mu z části i zámek. Po stavebních opravách byla provedena nová umělecká výzdoba zejména ve druhém patře zámku,které bylo nejvíce poničeno. V manském sále provedl v roce 1759 výmalbu stropu vídeňský malíř F. A. Maulbertsch. Vytvořil jedno ze svých nejlepších děl a vyrovnal se tak i takové osobnosti, jakou byl benátský freskař G. B. Tiepolo. Moravský malíř J. Stern maloval téměř v téže době strop velkého knihovního sálu (1759) a strop menší knihovny (1760) a v letech 1761-66 vyzdobil kaplisv. Šebestiána, kde mu byl sochařským spolupracovníkem F. Hiernle.V roce 1772 byl konečně opraven sál velké jídelny (pozdějšího Sněmovního sálu); nástropní malbu tam vytvořil F. Adolph z Freenthalu a štukatury M. K. Keller. V roce 1795 byla při zámku postavena Colloredova kolonáda a při ní vybudováno terasové giardinetto. V následujícím údobíaž do poloviny l9. století byla rozšiřována, upravovánaa vyzdobována Podzámecká zahrada, takže se stala jedním z nejhodnotnějších evropských krajinářských parků. V revolučním roce 1848 ve Velké jídelně zámku zasedal sněm rakouských národů, ale jeho jednání bylo jižv březnu 1849 rozpuštěno. Avšak jméno Sněmovní sálse užívá dodnes a má vpravdě charakter národní kulturní památky.Význam a historie kroměřížského zámku a jeho zahradje poučná, důležitá a nenahraditelná nejen v bohatých místních vztazích, ale na mnoha místech i ve vývoji českých národních dějin a v neposlední řadě v širším doteku evropských souvislostí. V originálním dochování kroměřížských památek se dostal zachovanou autenticitou do evropské pokladnice kultury ojedinělý kulturní statek, dokládající, že tato mimořádná historická syntéza architektury a zahradního umění je v internacionálním nadhledu integrovanou součástí kultury celého lidstva.